Genderová vyrovnanost je jen módní vlna, do okamžiku, než musíte (coby "slabší" jedinec) vyměnit proražené kolo auta někde v pustině. Ženské mohou řídit traktory, tanky i boeingy, šplhat po osmitisícovkách, hrát rugby i včelařit, ale potřebují k tomu chlapy a jejich sílu. Proto jsme tací, jací jsme. Chlapi a ženské, rozdělení myšlením i schopnostmi. A když toto dělení začneme popírat, jsme na nejlepší cestě do velkého problému.
Než mi taťka poprvé půjčil auto, musela jsem ho před ním sama postavit na hever a demonstrovat, jak probíhá výměna defektu. Řka, že žádný chlap není zvědavý na ženskou stopující u auta stojícího na krajnici a čekající na spásu. „Musíš projevit snahu a pak ti každý chlap rád pomůže.“ Od té doby jsem už zvedák nikdy nemusela použít, ale vím, kde jej vozím i jak složit a umístit výstražný trojúhelník a kdyby se přece jen dostavil defekt, mohu poskakovat kolem auta ve výstražné vestě a pracovních rukavicích a doufat, že tím přilákám nějaké samečky. Vím, že nejprve musím zajistit vozidlo před pohybem zatažením ruční brzdy, kam mám umístit zvedák, jak uvolním koš ve kterém je rezervní pneumatika skladována, jen nemám dostatečnou sílu, abych povolila kolo. Mohu se vzpírat na klíči a šrouby neuvolním. Zaručeně svým chováním a nezvyklým pohybem kolem vozu přilákám nějakého chlapa, který u cesty zastaví jen ze zvědavosti, co to tam ta šílená ženská vyvádí. Takové chování je jako neškodné vypouštění feromonů, které ovlivňují a mění chování stejného druhu nejen u hmyzu. Když už nějakého mužského přilákám a zastaví, málokdo ujede, protože uvnitř jsou to stále naši rytíři, zachránci a ochranitelé. Tímto způsobem si zištně (z vypočítavosti) zajistím pomoc s výměnou kola a ještě ji i urychlím, když budu vykřikovat: „Né, to nemusíte dělat, já to umím, já to zvládnu sama!“. Póza, milosrdná lež. Já vím, že bez chlapů některé činnosti a úkony nesvedu, nemám takovou sílu a výkonnost.
Když jsem začínala včelařit, babička mě, coby žena včelaře, varovala před těžkou fyzickou prací. Ve své mladické naivitě mi to přišlo až směšné. Dnešní doba, pokrok, nové metody chovu včel, technologie. Doba se mění, ženy mohou dělat cokoliv. Že se včelaři mezi sebou oslovují „přítel“? Já to zněmím! I ženské řídí letadlové lodě, navádí rakety, skáčou padákem, proč by nemohly včelařit? Aku vrtačka je lehká, rámky si mohu koupit jako polotovar, nemusím obsluhovat cirkulárku. Včelí společenství je však k módní genderové vyrovnanosti v lidské společnosti imunní. Stále je to živý organismus v bedně, který se někdy proti zásahům z vnějšku brání a některé fyzikální veličiny a zákony, ani "genderová korektnost" a pokrok nezmění. Například hmotnost nebo síla tlaku. Hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného ženou při občasném zvedání a přenášení je 20 kg, při častém zvedání a přenášení 15 kg (toliko příručka BOZP). Jako žena mohu pracovat s vrtačkou, kladívkem stloukat rámky, řezat pilou jako chlap do okamžiku, než na jaře včelstvo zesílí, několikanásobně se zvětší a já je začnu rozšiřovat. Prázdné nástavky ještě unesu, ale až se začnou plnit a jeden bude vážit třicet a více kilo, budu potřebovat silného, statečného a nebojácného chlapa, který je dokáže zvednout a přenést, tam kam ukážu. Učím se proto říkat: „Vím, jak se to dělá, ale nezvládnu to sama. Můžeš mi pomoci? Prosím.“
Chlapi mohou vytírat podlahy, třídit prádlo i vyměňovat dětem pleny, ale ruku na srdce, milé dámy, kdo je přitažlivější, když přijdete po práci unavené domů? Mužský, který vypadá jak z reklamy na Mrože, sbírající jahody v pravém poledni horkého červnového dne, nosící bedýnky plné červených plodů na ramenou, kapičky potu mu přitom stékají po obnažené hrudi nebo domestikovaný chlap ve vytahaných umolousaných teplácích s hadrem v jedné ruce a smetákem v druhé, vytírající schodiště? A obráceně, kterému chlapovi by imponovalo, kdyby měl doma dřevorubkyni, která před příchodem do kuchyně zasekne sekyru do futer na znamení skončení pracovní doby.
Můžeme popírat a potírat rozdělení mužských a ženských rolí, ale krásné na tom je, že jsme každý jiný. Jsme limitováni nejen fyzickými dispozicemi.
Děkuji tímto mému rytíři, že mě stále nosí na rukou, je povznesený nad moje hysterické výlevy a selhání, tak typické pro ženské pokolení. Utírá mi slzy a nabízí kapesník, když mi teče z nosu, nosí kytky, pomáhá do kabátu, otvírá dveře, včelaří se mnou, i když by raději sbíral známky. Velký, silný a někdy i špinavý a smradlavý. Prostě chlap.